Dokazování IV.
V odst.8 a 9 §31 je určeno, na kom kdy leží důkazní břemeno.
(8) Správce daně prokazuje
a) doručení vlastních písemností daňovému subjektu,
b) existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky a nebo právní fikce,
c) existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů, vedených daňovým subjektem,
d) existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných sankcí.
(9) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván.
Prvotně musí vždy prokazovat daňový subjekt. Ten musí obhájit své břemeno tvrzení - tedy že to, co tvrdí, je pravda.
Podnikatelé se často domnívají, že pokud jsou vyzváni k dokazování, stačí podat vysvětlení. Na výzvu k prokázání skutečností je však nezbytné předložit správci důkazní prostředky!
Pokud podnikatel prokáže co tvrdí a unese důkazní břemeno, a přesto správce vyměří jinak, musí zase správce prokázat, že předložené důkazní prostředky jsou nevěrohodné.
Důkazní břemeno správce je logicky mnohem užší, a hlavně je relativně přesně vymezen okruh, kdy musí správce daně prokazovat.
U doručování snad není co vysvětlovat - pokud subjekt přebere písemnost, je to jasné. Pokud ji nevyzvedne ve lhůtě a PROKAZATELNĚ se v místě doručení zdržuje, má správce prokázáno doručení. A k jakým chybám v doručení může dojít?
- je doručeno jiné osobě
- při omezené plné moci není doručeno subjektu
- podnikatel se v místě nezdržuje (stačí pokud byl v době uložení v nemocnici, na dovolené apod.)
Pokud má správce předložené důkazní prostředky za nevěrohodné, nestačí mít pouze pochybnost. Správce musí zcela určitě vyvrátit věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost jinými důkazními prostředky.